cs

Syn

Sin


Bosna a Hercegovina, Chorvatsko, Rumunsko, Slovinsko, Černá Hora, 2019 / 106 min
Scénář a režie: Ines Tanović
Kamera: Mitja Ličen
Hudba: BASHESKIA & EDWARD EQ
Střih: Redžinald Šimek
Producenti: Alem Babić, Zdenka Gold, Irina Malcea, Rok Sečen, Sonja Prosenc, Veliša Popović
Hrají: Dino Bajrović, Snežana Bogdanović, Uliks Fehmiu, Emir Hadžihafizbegović, Ornela Jasna Bery, Lidija Kordić, Hamza Ajdinović, Lazar Dragojević, Kemal Rizvanović, Enes Kozličić, Ermin Bravo, Maja Izetbegović, Jernej Kogovšek, Izudin Bajrović, Admir Glamočak, Milivoj Beader, Davor Golubović, Daria Lorenci Flatz, Nina Violić, Ejla Bavčić, Minka Muftić, Maja Salkić, Arma Tanović Branković, Elma Ahmetović, Elma Juković, Almir Kurt Kugla, Adnan Cerović, Lejla Pajić, Tomislav Cvitanušić, Sara Pašić, Mirza Tanović, Igor Skvarica, Kerim Čutuna

Pro mládež do 15 let nevhodné
Premiéra 3. 3. 2022

Trailer (náhled i ke stažení)
Plakát: jpg, pdf

Armana si jeho rodiče osvojili, když byl ještě malý. Nedlouho poté se jim ale narodil vlastní syn. Teď, na prahu dospělosti má Arman pocit, že je své rodině na obtíž. Pro jeho rodiče je obtížné dokázat mu, že jej milují, obzvláště když se s ním dostávají do častých sporů kvůli jeho nevyzpytatelnému chování.

Podobně jako ve filmu Náš každodenní příběh se Ines Tanović soustředila na vykreslení vztahů v současné středostavovské bosenské rodině. Vše se tentokrát točí kolem Armana, sedmnáctiletého chlapce, kterého si rodina osvojila, když začala ztrácet naději, že se jim narodí vlastní dítě. O pár let později se ale stal zázrak, a tak získal Arman mladšího bratra. Toho má sice rád, ale zároveň má kvůli němu pocit, že je v rodině nechtěnou kukačkou. Tento pocit u něj v adolescentním věku natolik zesílil, že se postupně uzavírá před svými adoptivními rodiči do tvrdé skořápky a jakoukoliv radu či pomoc od nich apriori odmítá. Na veškeré pobídky z okolí reaguje impulzivně a až později o svém jednání přemýšlí. Ze svých neúspěchů začíná vinit rodiče. Myslí si, že mu nedávají vše, co by dostal, kdyby byl jejich vlastním synem. Když může, utíká za svými vrstevníky, mezi kterými se snaží vyniknout a kompenzovat si své pocity méněcennosti. Navenek se snaží působit drsným dojmem, v jádru je ale velmi citlivý. Jistou naději na zklidnění situace skýtá nová spolužačka, do které se zamiluje. Při navazování vztahu s ní si začíná uvědomovat, že se celý svět nemusí nutně točit jen kolem něj.

Snímek Syn není jen popisem problémů dospívajícího chlapce hledajícího své místo ve společnosti. Ines Tanović napsala a natočila příběh, ve kterém je ukryto mnohem víc. Na poměrně malém prostoru dokázala jít do překvapivé hloubky, a to i ve vyobrazení vztahů mezi Armanovými rodiči a jejich přáteli. Ve vykreslování vztahů mezi rodiči a dětmi se pohybuje v obou směrech a ukazuje, že v jisté chvíli se role otáčí a jsou to děti, které by se měly postarat o své rodiče. To vše zasadila do prostředí současného Sarajeva, ve kterém není úplně snadné udržet si životní standard.


Ines Tanović

(1965)

Absolvovala obor dramaturgie na Akademii múzických umění v Sarajevu. Od roku 1996 pracovala pro bosenskou televizi jako střihačka a režisérka. Do povídkového filmu Made In Sarajevo (1998) přispěla krátkým dokumentem Syndrom (Sindrome) o dvou teenagerech, kteří se po návštěvě diskotéky dopustí v tramvaji násilného trestného činu. Další soubor krátkých filmů Neke druge priće (Nějaké jiné příběhy, festivalový název Some Other Stories, 2010) zahrnoval krátké filmy režisérek z bývalých jugoslávských republik, které pojí téma mateřství. Ines Tanović do filmu příspěla mikropříběhem o chudém sarajevském manželském páru, který zjistí, že milenka jejich syna je těhotná.

Následovala řada krátkých dokumentů, z nichž uveďme alespoň dva nejvýznamnější: Společně s Danisem Tanovićem (nejsou nijak spřízněni) natočila film Jeden den na Drině (Jedan dan na Drini, 2011). Dokument zachycuje jeden letní den v Sarajevu, kdy se na dně přehrady Perucac začnou objevovat lidské ostatky. Práce týmu expertů na identifikaci těl blokují představitelé Republiky srbské, kteří chtějí přehradu zaplavit a skrýt tak zločiny minulosti. Film Ghetto 59 (Geto 59, 2014) zachycuje jeden den v životě válečných uprchlíků ve středisku Jezevci, které existovalo ještě dvacet let po válce v Bosně.

Na poli celovečerního hraného filmu režisérka debutovala filmem Náš každodenní příběh (Naša svakodevna priča, 2015). Tento film považuje režisérka za vyvrcholení témat, které akcentovala ve svých dosavadních krátkometrážních projektech. Film zobrazuje mikrosvět rodiny, do nějž vstupují politické a hospodářské problémy země, aby její členy sjednotila smrtelná nemoc. Film byl s úspěchem uveden na řadě mezinárodních festivalů.

Rodinným dramatem je i její druhý celovečerní film Syn (Sin, 2019). Ukazuje citové zmatky dospívajícího chlapce, který se nedokáže smířit, že je adoptovaný a cítí se v rodině po narození nevlastního bratra odstrčeně. Přes veškerou snahu rodičů utíká do světa drog a kriminality.