Falsifikátor

Ředitel vesnické malotřídky falšuje úřední listiny, aby pomáhal lidem. Je v tom tak dobrý, že na konci 60. let má jeho diplom půlka Jugoslávie...

Píše se rok 1968. Anđelko je ředitelem školy v městečku Dubica. Je věrným stoupencem Josipa Broze Tita a pevně věří v zářnou budoucnost Jugoslávie. Uvědomuje si sice, že všechno kolem něj nefunguje úplně ideálně, přesto nepochybuje o tom, že se Jugoslávie stane nejlepším místem k životu na světě. Sám se snaží napravit svérázným způsobem některé drobné dílčí chyby systému. Myslí si, že lidé jsou dobří a mají dostat šanci. Proto pro ně falšuje nejrůznější diplomy, potvrzení, maturitní vysvědčení a podobně. Důvěra v dobrotu lidí se mu jednoho dne stane osudnou, když jeho žárlivý soused udá policii, že zfalšoval diplom druhému sousedovi, se kterým mu byla jeho žena nevěrná. Musí opustit město, ale ani to není konec jeho trápení. Protože i ve vyhnanství pokračuje ve své lidumilné falsifikátorské činnosti, zatkne jej brzy policie a skončí ve vězení.

Pro Gorana Markoviće byla prvním impulsem pro napsání scénáře k filmu výzva Goethe institutu, kterou při příležitosti výročí dvaceti let od pádu berlínské zdi oslovil vybrané filmaře z různých zemí. Zadání bylo zdánlivě prosté: natočit film o pádu režimu. Goran Marković se rozhodl, že natočí film, který by ukazoval počátky pádu Jugoslávie. Dalším rozhodujícím inspiračním zdrojem pro něj byl skutečný příběh ředitele školy, který celý život falšoval různé dokumenty.

Pokud se budete po zhlédnutí filmu pídit po tom, kde je v něm ukryt onen rozpad Jugoslávie, vzpomeňte si na to, s kým Anđelko sdílel společnou celu. Právě tito čtyři vězni totiž reprezentují síly, které spustily již na konci šedesátých let proces rozkladu tohoto mnohonárodnostního státu...