Když chci, aby lidé měli rádi

mé filmy, nesmím lhát

Rozhovor Jiřího Fialy s Goranem Markovićem, režisérem filmů Turné a Falsifikátor

Goran Marković při natáčení filmu Turné

Do českých kin se na konci září dostanou po pěti, resp. deseti letech od svých premiér vaše dva filmy Falsifikátor a Turné. Impuls k uvedení těchto dvou filmů dala distribuční společnost Balkanfilm, která se již dva roky snaží seznamovat české publikum s tím nejlepším, co v posledním desetiletí vyprodukovaly kinematografie ex-jugoslávských republik. Co vás napadlo, když po letech konečně přišla nabídka na distribuci vašich dvou filmů v České republice?

Mám z toho velkou radost. Studoval jsem v Praze, kde jsem se profiloval jako autor a kde jsem koneckonců uzrál i jako člověk. Od roku 1965 do roku 1970, když jsem v Praze žil, se v mém životě udály různé dramatické, ale i krásné události. Nikdy později jsem nežil tak intenzivně a tak rychle. Skutečnost, že mé filmy budou moci vidět lidé, které jsem považoval za své krajany, pro mne znamená opravdu mnoho.

Můžete oba filmy stručně představit? Čím podle vás mohou zaujmout české publikum?

Turné se odehrává v době války v Bosně, ale není to příběh o vojácích, ale o hercích. Mí rodiče byli velmi známí herci (otec hrál i ve dvou českých filmech - Tří přání, 1958, režie Elmar Klos a Ján Kadár a Anděl blažené smrti, 1965, režie Štěpán Skalský - pozn. překladatele)a já jsem se narodil v divadle. Herci jsou to, co znám nejlépe. Já ty lidi miluju a chtěl jsem je přiblížit divákům v jedné obzvláště dramatické situaci. Falsifikátor je komedie o rozpadu Jugoslávie. Ano, komedie. Myslím si, že všechno, dokonce i tragická událost jako je zmizení jedné země z tváře světa, může zavdat příčinu ke smíchu. Obecně si myslím, že smích je forma nářku. To, co nebolí, nemůže být směšné.

Pro producenta snímku Falsifikátor TihomiraStaniće, který v něm zároveň hraje hlavní roli, je tento film velmi osobní záležitostí. Postavu vesnického učitele Andjelka, který pomáhá lidem tak, že pro ně zdarma falšuje nejrůznější dokumenty, inspiroval skutečný příběh jeho otce. Čím tento příběh zaujal vás, co bylo hlavním impulsem pro to, že jste se pustil do psaní scénáře a natáčení tohoto filmu?

Celý příběh je vlastně paradoxní: jeden člověk z hluboce humánních důvodů se věnuje kriminální činnosti. Je naivní a zbožňuje diktátora Tita, aniž by si uvědomoval, že celá tehdejší realita Jugoslávie byla tak trochu podvod. Nakonec zjistí, že jeho idol byl podvodník světových rozměrů. Příběh je zasazen do roku 1968, do roku, kdy se v celém světě odehrály klíčové události. Vy v Česku to víte nejlépe.

Již v devadesátých letech jste natočil snímek Tito i ja. Také ve filmu Falsifikátor hraje postava komunistického vůdce Josipa Broze Tita velmi důležitou roli. Je zřejmé, že Tito měl po čtyřicet let naprosto zásadní vliv na fungování celé jugoslávské společnosti. V Československu bychom jen stěží našli osobnost, která by se mu významem blížila. Protože se k němu ve své tvorbě i po mnoha letech od jeho smrti vracíte, je asi na místě otázka, jaký vliv měl Tito na váš život a tvorbu?

My jsme všichni žili tak trochu jako dnes žijí lidé v Severní Korei. Ale aspoň jsme měli peníze, takže nikdo neviděl situaci tragicky. Tito balancoval mezi východem a západem a dojil dvě krávy. O část takto získaného bohatství se dělil s obyvatelstvem, takže nikdo neprotestoval. V tom filmu jsem popsal své dětství. Lež, ale na luxusní způsob. Nicméně hlavní téma filmu je chlapcovo prozření a vyrovnávání se s realitou, která není ani trochu růžová - jak to vypadá na první pohled.

Film Turné jste natočil v roce 2008, tedy v době, kdy už existovalo několik desítek filmů, které vykreslovaly válku, jež provázela rozpad Jugoslávie. Domnívám se ale, že žádný z nich nepřinesl tak komplexní náhled na to, co se v první půli devadesátých let v Jugoslávii stalo jako Turné a mnoho z nich je dokonce velmi tendenčních. Bylo vaší ambicí natočit film, který by ukázal, jak to tehdy doopravdy bylo?

Ano. A udělal jsem si doma pěkné problémy. Mnozí mne nazývali zrádcem kvůli tomu, že jsem se nechtěl postavit na ničí stranu. Ale ve válce jsou všichni poražení, bez ohledu na to, jak se na konci chovají. Jediné lidi, které jsem v tom filmu hájil, byli herci. Nacionalismus je mi absolutně odporný. A to, v době, kdy nacionaliosti drancují svět, není ani trochu populární. Ale co mám dělat? Když chci, aby lidé měli rádi mé filmy, nesmím lhát...

Vaše filmy, bez ohledu na žánr, ve kterém se pohybují, reflektují události a situaci v Jugoslávii. Právě ve filmu Turné, jehož děj se odehrává uprostřed války v Bosně, je to asi nejmarkantnější. Jak jste prožíval v devadesátých letech válku vy, promítl jste vaše tehdejší postoje do některé z hlavních postav filmu?

Ten scénář jsem napsal mnohem dříve, už v roce 1996 jako nějakou formu terapie traumat, které mi přivodila válka. Věděl jsem, že ho nemohu natočit tehdy, napsal jsem ho jen pro sebe. Film jsem natočil až po jedenácti letech, když pro něco takového nastaly alespoň minimální podmínky. Mé postoje reprezentují všechny postavy herců.

Na přelomu 60. a 70. let jste vystudoval společně s několika dalšími úspěšnými režiséry z tehdejší Jugoslávie pražskou FAMU. Novináři pro vás pak vymysleli škatulku "Česká filmová škola". Vy jste toto označení použil v titulu své knihy "Česká škola neexistuje"...

Je mi líto, že ta kniha nikdy nevyšla česky a nedostala se do vašich knihkupectví. Myslím, že by bylo zajímavé přečíst si, jak vás vidí druzí, zejména v tak dramatických letech. Ta kniha je jinak všude v Srbsku velmi populární a už se dočkala několika vydání. Mají ji rádi hlavně mladí lidé, protože vypráví o problémech dospívání, zrání a vzdělávání umělce. Byl bych rád, kdyby si ji někdo v Česku přečetl.

Od premiéry Falsifikátora uběhlo již pět let. Chystáte nějaký další film? Pokud ano, můžete o něm již nyní něco prozradit?

V mezičase jsem natočil dvojdílný televizní film "Černý pasažér na lodi bláznů" o vztahu umělce a bláznovství. Odehrává se celý před sto lety v bělehradském blázinci, který byl baštou svobody v době rakousko-uherské okupace Srbska. Za pár dnů začnu natáčet televizní seriál "Delirium tremens" a kvůli tomu nemohu přijet do Česka na premiéru svých filmů. Někdy příště. Pozdravujte mi Prahu...