Skoro každý můj film kombinuje slzy a smích

Rozhovor Jiřího Fialy s Neviem Marasovićem

Mnoho českých filmových diváků jezdí na dovolenou k chorvatskému moři, s chorvatskou kinematografií ale většina z nich moc zkušeností nemá. Na začátku září vstoupí do českých kin díky společnosti Balkanfilm váš film Comic Sans. Můžete jim jej stručně představit a pozvat je na jeho projekci do kina?

Comic Sans je komediální drama, které jednoduchým způsobem zpracovává téma milostných a životních trablů jednoho třicátníka. Dali jsme dohromady různé střípky ze života herce v hlavní roli (Janko Popović Volarić) se střípky z mého života. Spojili jsme je do jedné postavy a jednoho příběhu. Ten vtipně vypráví o životě, lásce a problémech, se kterými se potkáváme všichni. Film by tak měl být pochopitelný všem generacím a skupinám lidí bez ohledu na zemi, ve které žijí.

Děj filmu se v jeho průběhu přesune ze Záhřebu právě na mořské pobřeží a posléze na ostrov Vis. Ten není až tak častým cílem českých turistů. Jaký máte vy osobně vztah k tomuto ostrovu?

Já z tohoto ostrova pocházím, takže tam jsou moje kořeny. Obyvatelé Visu mne dokonce považují za místního, protože jim velmi zaleží na rodině a dědictví. Vis je určitě jeden z nejkrásnějších jadranských ostrovů, který vypadá jako by se na něm zastavil čas. K tomu částečně přispěla jugoslávská armáda, která byla na ostrově přítomná až do roku 1990, takže pro cizince byl ostrov nedostupný. Vis má také neuvěřitelně bohatou historii. Je osídlený od období antického Řecka, protože kvůli své geografické poloze (uprostřed Jaderského moře mezi dnešní Itálií a Chorvatskem) měl vždy velký strategický význam. Dokonce i v dnešní době existují na Visu recepty na jídla z římského období. Kromě toho se pyšní neuvěřitelnými přírodními krásami jak na pevnině, tak pod mořem. Také proto se tam natáčel film Mamma Mia Here we go again, a to jenom několik měsíců potom, co jsme na stejném místě natáčeli Comic Sans!

A co ostrůvek Jabuka? Nebýt vašeho filmu, tak bych o jeho existenci vůbec nevěděl. Teď mne ale toto špičaté skalisko vystupující z moře do stometrové výšky fascinuje, podobně jako malíře Bruna z vašeho filmu. Proč se vlastně jmenuje "Jabuka" (česky jablko)?

Myslím, že není přesně známo, proč dostal to jméno, ale asi někomu svým tvarem připomněl ohryzek jablka. Jabuka se nachází opravdu uprostřed ničeho a ze všech stran do něj biji mořské a větrné proudy. Nikdo nemohl uvěřit, že tam opravdu budeme točit, protože je téměř nemožné se na něm vylodit. Ale měli jsme štěstí a přijeli v den, kdy vládl takový klid, že to kapitán lodě okomentoval slovy, že něco takového ve svém životě neviděl. Měli jsme tři hodiny času, abychom vše natočili, pak se moře začalo bouřit. Naštěstí jsme právě skončili, a tak jsme jediní, kdo kdy na ostrově profesionálně natáčel. Navíc dramatickou scénu!

Ve filmu se setkáváme také s turistkami ze Skandinávie. Co si myslíte o turistickém ruchu, který se dostává do všech koutů chorvatského přímoří? Jak změnil třeba život lidí na ostrově Vis?

Na Visu, stejně jako na ostatních ostrovech v Chorvatsku, bydlí čím dál míň mladých lidí. Kromě toho lidé turistický ruch umí využit a mnozí mají postaráno o slušné živobytí na celý rok. Vis je specifický v tom, že má velmi málo ubytovacích kapacit, takže žije hlavně z turistů připlouvajících na jachtách a plachetnicích. Je to tak správně, protože ti lidé navštěvují Vis pravě proto, že ještě není kontaminován masovým turismem.

Hlavní postava filmu je úspěšný grafik pracující pro reklamní studio. I vy sám máte zkušenosti s prací pro reklamu. Již jste naznačil, že je film částečně autobiografický...

Jsou tam části z mého vlastního života. Např. můj otec je malíř a každý rok jezdí ze Záhřebu, kde žije, na Vis autem nacpaným obrazy, stejně jako ve filmu. Ten základ je skutečný. Zbytek je vymyšlený, inspirovaný kombinací různých fiktivních i skutečných lidí a událostí.

Jak váš film přijalo domácí publikum? Dostal se do běžné distribuce? A jak o něm psala chorvatská kritika?

Film měl, na chorvatské poměry, velmi solidní sledovanost a kritika ho pochválila. Mohu dokonce velmi spokojeně tvrdit, že byl univerzálně přijat v Chorvatsku i v celém regionu.

Kde se chorvatští diváci dovídají informace o filmu? Vychází v Chorvatsku třeba i tištěné časopisy o filmu?

Bohužel už nevychází. Existuje velké množství portálů, ale ani jeden není specializován na domácí film. Takže si musí poradit sami, jak umí.

Přemýšlel jsem, jak váš film co nejvýstižněji a zároveň co nejstručněji charakterizovat. Podle mne je to především film o lásce a jejich podobách. Souhlasíte?

Absolutně souhlasím! Je to film o lásce, jak romantické, tak rodičovské. O tom, co znamená vyrůstat v dnešní době, jaké hodnoty jsme převzali od rodičů, z jejich zkrachovalých manželství, o tom, co znamená věrnost a manželství v současné době, atd.... Ale stejně, když vše sečteme a odečteme - je to film o lásce.

Pro české propagační materiály jsem vymyslel slogan "Taková normální balkánská komedie o lásce." Jeho první část vychází z dodnes velmi populárního českého seriálu "Taková normální rodinka" z počátku sedmdesátých let, který se dá považovat za první český sitkom. Seriál popisoval trampoty jedné rodiny, která navzdory názvu nebyla vůbec normální. Ani rodinu ve vašem filmu nelze označit za "NORMÁLNÍ". Nebo ano?

Řekl bych, že je definice "normálního" v dnešní době velmi široká. Dříve věci byly černo-bílé. Byly jednodušší. Dnes už tomu tak není. Myslím si, že každý může najít sebe a svoji rodinu v postavách v "Comic Sans".

Spojení "balkánská komedie" používám pro filmy z ex-jugoslávských zemí, ve kterých se mísí slzy a smích a humor je prostředkem pro zobrazení vážných věcí. Takový přístup je typický třeba pro Kusturicovy filmy, ale nacházím jej i ve vašem snímku Comic Sans, který je na rozdíl od jeho filmů mnohem civilnější a uvěřitelnější. Nemyslíte si, že je to typický rys mnoha filmů z prostoru bývalé Jugoslávie?

Ano, jsme určitě známí kombinováním smíchu a pláče. Nejenom ve filmu, taková je i naše historie. Jednou to okomentoval můj kamarád z Norska "Nikdy jsem nepotkal klidnější, přátelštější a veselejší lidi než na Balkáně. Nedovedu si vysvětlit, jak je možné, že ti samí lidé mohou mezi sebou tak brutálně válčit ..."

Pokud byste si musel vybrat, dal byste u svého budoucího filmu přednost slzám nebo smíchu? Nebo si myslíte, že by měl mít film obě ingredience? Prozradíte něco o svých budoucích filmařských plánech?

Skoro každý můj film kombinuje slzy a smích. Budoucí projekty budou mít spíše povahu dramatu, ale potom připravuju jeden film, který bude čistokrevná dalmátská komedie. Ve svých projektech rád střídám dramata a komedie, přece jen jsem z Balkánu!


Překlad Branka Čačković