cs

Slavík za mříží

(nový pracovní název filmu PROTI SOBĚ)

Připravovaný film zachycuje padesátá léta minulého století, kdy státní moc v podobě všemocné STB likvidovala činnost řádu Salesiánů Dona Bosca. Film je inspirován skutečnými událostmi, které se odehrály na Valašsku. Scénář vychází z faktografického románu Jiřího Mička "Slavík za mříží". Film se v současné době nachází ve fázi vývoje, který podpořil Státní fond kinematografie. V roce 2023 se bude natáčet filmová ukázka ve vybraných lokacích, uskuteční se několik prezentací filmu na filmových festivalech a jednání s finančními partnery.

V téměř thrillerovém příběhu se scénář filmu zamýšlí nad působením vyšší moci v lidském osudu a nad důležitostí se v životě nepoddávat nespravedlnosti. V osudech hlavních postav filmu jsou zachyceny nejen devastující důsledky totality na lidské osudy, ale zároveň je vyzdvižena nezdolná vůle člověka žít v pravdě v kontextu křesťanské víry.

Film vzniká v produkci společnosti Balkanfilm v široké mezinárodní koprodukci Slovenska, Slovinska, Chorvatska a Itálie. Svou podporu filmu věnuje také Televize NOE.

NIGHTINGALE BEHIND BARS

synopsis of the feature film

based on novel "Nightingale behind bars"

by Jiří Miček

written by Ivo Trajkov and Jiří Miček

The story is inspired by true events. On the beginning of fifties of the last century communists strengthen their position and liquidate their opponents including church. Monastic orders are disbanded and prohibited. Young priest and Salesian religious Filip Václavík is discharged to civil in order to be re-educated. Thanks to his studies at university, he avoids forced labour military camps (technical auxiliary battalion). Regardless of danger, he is entrusted with a mission to clandestinely organize and lead novices, cassocks and Salesian students. However, Václavík´s activities are in the spotlight of the State Security. His superiors are kept in prison or interned, and therefore Václavík is considered to be one of the leaders of Salesians at liberty. It is decided about his arrest. By accident, Václavík finds out that agents are looking for him. Thus, he immediately goes undercover and hides in a convent in Liptál near town Vsetín, where nuns care for mentally handicapped children.

Intelligent and eager lieutenant Švach from Ostrava State Security is charged to lead state-wide search for Václavík. He is motivated by promotion and also seeks to sort out his living situation that his wife keeps reminding him. Švach´s commander, lieutenant colonel Suk, arranges an enormous authority for him at the Ministry of Interior. However, against great effort, Švach is not successful in Václavík´s capture and hunts for him months and months become years.

Nuns build a hideout for Václavík as a precaution against convent inspection and selflessly help him in illegal activities. He believes that the regime will fall. Nevertheless, stay in his inaccessible hideout troubles him, so he finds a unique way to get out of the convent and visits one of the wards acting as his uncle. Unfortunately, this cannot be done as often as he would like, and so Václavík persuades Mother Superior to let him go out dressed up as a nun. But, as the communistic despotism does not ease up, Václavík finally decides to run away abroad.

Little by little, lieutenant Švach gets to know church environment and manages to cooperate with former Salesian student Milan Blažek. As Blažek is promised to become a foreign agent, he gathers information about Václavík among his Salesian ex-colleagues. After five years of dutiful search and many interrogations, Švach acquires an information that Václavík might be hiding in Litpál. Things are getting out of control.

Thanks to Mother Superior and his liaison Josef Honka, Václavík obtains fake identification card. He makes shoes with reversed heel to create a false lead, acquires compass, warm clothes and shoes. Josef Honka is unexpectedly arrested. Václavík must flee quickly, nonetheless, he is suspended by severe pneumonia. Lieutenant Švach decides to seal off the convent surroundings and eventually storms into estate with his companions. They reveal secret hideouts, but they do not find wanted priest as he has left the convent during night.

Václavík wades through a stream so that he won´t leave any scent. He arrives to a farm where he has pre-arranged to hide again. He finds out about the inspection from State Service, dissolution of the convent and persecution of nuns. He gradually changes illegal addresses and he nearly gets caught while he is staying at farmer Kadlec´ place. He escapes thanks to his special shoes with reversed heels and runs away towards borders. He gets to the station in Holešov, where he flees owing to the fake ID. Švach, who is personally in command of the investigation, discovers that Václavík is using fake ID and issues an order to watch over the station.

Václavík dresses up as a nun and travels in train via Prague to Děčín. He heads toward border with German Democratic Republic where he has a contact to a gamekeeper who can trespass him abroad. Lieutenant Švach already saw through his nun costume changing trick and is on his tail. Priest jumps out from running train. He arrives to the gamekeeper and his daughter leads him to the borderline. She shows him the way just in front of last steep slope and disappears in the dark. At the last steep slope, Václavík is captured by searchlights. He hides himself in a pothole under the shore of a rivulet so that border guards with dogs cannot spot him. He is exhausted because of hunger, cold, fatigue and fear. After two days, he tries to cross the border at night. He is caught. Lieutenant Švach arrests tired priest Václavík on the spot.

Slavík za mříží (Slavík[1] dietro le sbarre)

Sinossi del lungometraggio

Tratto dal romanzo "Slavík za mříží" di Jiří Miček

Scritto da Ivan Trajkov e Jiří Miček


Il film è ispirato a una storia vera. All'inizio degli anni Cinquanta del secolo scorso il partito comunista consolida il proprio potere eliminando gli oppositori, compresa la chiesa. Gli ordini religiosi vengono sciolti e proibiti. Dopo un periodo di internamento rieducativo, un giovane sacerdote e frate salesiano, Filip Václavík, viene riammesso nella società civile. Scegliendo di studiare all'università riesce ad evitare il servizio militare nelle truppe ausiliari. Malgrado il pericolo, accetta l'incarico di organizzare e guidare clandestinamente novizi, chierici e studenti salesiani. Le attività del sacerdote Václavík non sfuggono all'attenzione dell'StB (Servizi segreti dello Stato). Dato che i suoi superiori sono in carcere o in internamento, Václavík viene considerato uno fra i capi salesiani ancora in libertà. Viene presa la decisione di arrestarlo. Per fortuna Václavík viene a sapere che è ricercato. Decide di andare a vivere immediatamente in clandestinità. Si nasconde nel monastero di Liptál u Vsetína, dove le suore si prendono cura di bambini mentalmente disabili.

Il primo tenente Švach dell'StB di Ostrava, un uomo intelligente e tenace, viene incaricato di cercare Václavík per tutta la nazione. A motivarlo è l'illusione di una promozione che gli permetta ristrutturare la propria casa, questione che la moglie non manca mai di ricordargli. Il comandante di Švach, il tenente colonello Suk, gli garantisce una grande autorità al Ministero dell'interno. Nonostante i propri considerevoli sforzi, Švach non riesce a catturare Václavík. Lo cerca per mesi e poi per anni.

Le suore costruiscono per Václavík dei rifugi segreti in caso il monastero venisse ispezionato e lo aiutano altruisticamente nelle sue attività illegali. Václavík è convinto che il regime cadrà presto. Tuttavia, la permanenza in quello spazio chiuso lo tormenta. Un'idea eccezionale lo porta fuori le mura del monastero. Fa visita ad uno dei suoi pupilli fingendo di essere suo zio. Poiché questa soluzione non può essere ripetuta più volte, Václavík convince la badessa a dargli il permesso di uscire dal monastero travestito da suora. Vedendo che la tirannia comunista non dà segni di cedimento, Václavík decide di scappare all'estero.

Il primo tenente Švach riesce gradualmente a infiltrarsi nell'ambiente ecclesiastico e a reclutare un ex- studente salesiano, Milan Blažek. Quest'ultimo, dopo che gli viene promessa una missione all'estero in veste di agente segreto, raccoglie informazioni sul sacerdote tra gli ex-colleghi salesiani. Dopo cinque anni di scrupolose indagini e una serie di interrogatori, Švach ottiene un'informazione secondo la quale Václavík potrebbe nascondersi a Liptál. Il cerchio si stringe.

Grazie alla badessa e al suo intermediario, Josef Honka, Václavík ottiene una carta d'identità falsa. Per confondere le proprie tracce, si costruisce delle scarpe con il tacco all'inverso; si procura anche una bussola, degli abiti caldi e delle scarpe. Josef Honka viene inaspettatamente arrestato. Václavík deve scappare velocemente. Viene tuttavia fermato da una forte polmonite. Il primo tenente Švach decide di chiudere la zona nei dintorni del monastero. Alla fine Švach e i suoi uomini fanno irruzione nel monastero: trovano i nascondigli segreti, ma non il prete ricercato. Quest'ultimo lascia il monastero durante la notte.

Václavík guada un ruscello per non lasciare tracce di impronte. Arriva fino ad un podere dove lo aspetta un nascondiglio preparato per lui. Viene a sapere dell'irruzione dell'StB, della confisca del monastero e della persecuzione delle suore. Con il passare del tempo Václavík si sposta da una sistemazione illegale all'altra e, mentre si trova nascosto da un contadino di nome Kadlec, per poco non viene catturato, riuscendo a scappare solo grazie alle scarpe con il tacco all'inverso. Václavík fugge verso il confine. Arriva alla stazione ferroviaria di Holešov, dalla quale fugge grazie alla carta d'identità falsa. Trovandosi personalmente al comando delle operazioni di ricerca, Švach ottiene l'informazione sulla carta d'identità falsa, dando quindi l'ordine di tenere sotto controllo la stazione.

Václavík si traveste da suora e attraverso Praga arriva con il treno fino a Děčín. Si sta dirigendo verso il confine con la Germania Est, dove ha il contatto di un guardacaccia che lo potrebbe portare clandestinamente oltre il confine. Il primo tenente Švach ha ormai capito il trucco del travestimento da suora e tallona Václavík. Il prete salta dal treno in corsa, arriva dal guardacaccia e la figlia di quest'ultimo lo conduce fino alla linea di confine. Davanti all'ultimo precipizio gli fa vedere la strada, e poi sparisce nel buio. La luce di alcuni riflettori coglie i movimenti di Václavík attraverso il dirupo. Quest'ultimo cerca di nascondersi dalle guardie di confine e dai loro cani in una buca situata nell'argine di un ruscello di frontiera. La fame, il freddo, la stanchezza e la paura l'hanno portato allo stremo delle forze. Due giorni dopo cerca di attraversare la frontiera di notte. Viene catturato. Il primo tenente Švach arresta sul posto l'esausto prete Václavík.

[1] Cognome, la parola slavík in ceco significa l'usignolo.

 

SLAVÍK ZA MŘÍŽÍ 

(nový pracovní název filmu PROTI SOBĚ)

Z režijní explikace režiséra Ivo Trajkova

Faktografický román Jiřího Mička "Slavík v kleci" pojednává o skutečných událostech              v jednom z "temných" období naší nedávné minulosti - 50. letech, kdy pod diktaturou materialismu byla novými vládci církev označena za jednoho z úhlavních nepřátel. Právo na víru, stejně jako právo svobodného projevu, bylo brutálně potlačováno. Autor vypráví skutečný příběh jedné z obětí krutostí a bezpráví režimu, mladého katolického kněze a salesiánského řeholníka Filipa Václavíka, který byl pro svou pokračující církevní činnost označen za nepřítele lidu. Mocná StB se ho rozhodla zadržet, ale řízením osudu (či Boží vůle) se kněz pokusům o zatčení vyhnul. Odmítl úvahy o útěku do zahraničí a zvolil si pokračování boje proti režimu v ilegalitě. Ukryl se na faře v Liptále u Vsetína v klášteře řádových sester

sv. Dominika. Věřil, že vláda komunistů brzo skončí. Po více jak pěti letech úspěšného skrývání i aktivního propagačního, publikačního a ideového protirežimního boje, plného různých peripetií, přišla StB za pomocí svého konfidenta na stopy, postupně vedoucí              k prozrazení Václavíkova úkrytu. Páter Václavík se zcela nezávisle rozhodne, že v důsledku neúnosného ohrožení řádových sester včetně osob zapojených do konspirace                     (a v porovnání s malou efektivitou boje), opustí ilegálně Československo a bude se svou aktivitou pokračovat ze zahraničí. Vše dospěje k dramatické části příběhu, kdy StB obklíčí klášter a následně pořádá hon na unikajícího kněze, ozbrojeného pouze svým důvtipem, napříč celou republikou. Vše vrcholí pokusem Václavíka o překročení státních hranic a jeho konečným dopadením a uvězněním převlekům? Stb je neustále Václavíkovi v patách...

Druhou hlavní postavou příběhu je nadporučík Miroslav Švach, pověřený vedením pátrací skupiny StB s úkolem boje proti kléru, ale především vypátráním a dopadením Filipa Václavíka. Tato postava nám umožňuje nejen vhled do praktik StB, ale především do lidského rozměru antagonisty,protagonisty? který bezesporu slouží zlu, ale jeho motivace jsou komplexní, srozumitelné, nedémonizované, a právě proto odstrašující, protože se v té roli nachází člověk z masa a kostí. Ten, kromě své služby, žije i své každodenní starosti, ne nepodobné těm našim, a tak si lze snadno představit v takové úloze naše předky, nikoli jen jakési anonymní slouhy režimu.


Z dramaturgické explikace dramaturga Pavla Hajného

Aspektů, na něž v příběhu dbáme a které jej svým způsobem posouvají do vyšší nežli "jen" dějově a divácky sdělné roviny, je ovšem více. Je to především samo Filipovo poslání, jeho odevzdanost víře, zobrazení morální síly církve odolávající krátce po válce nové, tentokrát cílené a zničující vlně bezbožné komunistické anti morálky. Morálky atakované kromě strachu fanatismem "světlých zítřků" dosažitelných tak snadno - přes mrtvoly. Pro takovou morálku slovo ateismus bylo jen chabým příměrem ve chvíli, kdy šlo právě tak, ne-li především,          o likvidaci majetků a devastaci morální opory v lidských myslích. Dalším aspektem je i rovina mravní, protiklad posedlosti režimu opírajícího se o nejnižší pudy prospěchářů a zrádců na straně jedné - a statečnosti (ale i pokory) věřících, věrných nejen své víře, ale i principům po léta vštěpované morálky na straně druhé. 

Jedné oblasti chceme věnovat v další fázi úsilí především, a tou je mluvnější dialog a krajově cílenější jazyk. Je to ovšem dáno i tím, nakolik bude realizace filmu spojena i nadále              s prostředím skutečného příběhu, tedy Valašskem. Jeho specifikum by pak nemělo být opomenuto jak co do jazyka vsi, kde se Filip ukrývá a později utíká, tak - i když už opatrněji - co do jazyka často odjinud dosazených vyšetřovatelů, pomocníků i zrádců.

P. Václav Filipec

Václav Filipec
Václav Filipec

Filmový scénář vychází z knihy Slavík za mříží, která je volně inspirovaná životním osudem kněze a řeholníka P. Václava Filipce SDB. Scénář ani kniha nejsou skutečným životopisem, ale dramatem doby v padesátých letech 20. století.

P. Václav Filipec se narodil 8. 9. 1919 v Dolních Domaslavicích na Frýdecko-Místecku. Stal se salesiánem, knězem byl vysvěcen 20.6. 1948 v Litoměřicích biskupem Štěpánem Trochtou. Po zrušení klášterů byl internován v Oseku u Duchcova. Když jej propustili, přihlásil se ke studiu na univerzitu Palackého v Olomouci. Od představených dostal pověření k vedení a péči o mladé spolubratry propouštěné z internace. Právě proto byl na jeho osobu v roce 1952 vydán zatykač. Ukrýval se na Vsetínsku a Vizovicku, především u sester dominikánek v Liptále. Bylo to pět let ukrývání, převleků a snahy pokračovat ve vedení mladých spolubratrů na dálku i z tajné ilegality. Hledala ho bezpečnost, ale podařilo se mu uniknout. Nakonec se vydal ke státní hranici, kde byl dopaden. 

Odsoudili ho na 9 let. Jeho citlivá duše nesla vazbu a komunistické věznice velmi těžce. Ve věznici Leopoldov se setkal se spolubratry, biskupy i pozdějším prezidentem Gustavem Husákem. Po propuštění na amnestii mohl až do důchodu pracovat pouze v civilních zaměstnáních. Podařilo se mu najít místo v pekárnách. Ačkoliv si StB myslela, že už jej může ovládat, pracoval tajně pro církev. Zpovídal, kázal, přednášel, organizoval duchovní setkání. Neúnavně cestoval. Nemálo kněží a řeholníků mu vděčí za povolání a také se k tomu hlásí. Dovedl nadchnout a lidé ho rádi a často vyhledávali.

Když byl v letech 1988 - 1995 představeným ostravské komunity, dovedl být na spolubratry tvrdý a náročný. Na všechny ostatní zase laskavý a neúnavný ve službě. Zasadil se o vrácení kostela sv. Josefa v Ostravě, pomáhal s budováním střediska mládeže v Havířově. O své minulosti nechtěl nikdy mluvit, protože měl obavu z nepochopení svých kroků v době nesvobody. I přes svůj vysoký věk zůstával stále veselým člověkem s nadšením pro mladé lidi. K devadesátým narozeninám mu poslal pozdrav i papež Benedikt XVI.

Zemřel 11. 4. 2011 ve věku 91 let.

Tvůrci

Jiří Miček ­ - autor námětu a spoluautor scénáře

Jiří Míček
Jiří Míček

Jiří Miček se narodil v roce 1964 v Čeladné, dětství prožil ve Vidči u Rožnova pod Radhoštěm, ale již více než třicet let žije ve Vsetíně. Je majitelem firmy, která mimo jiné realizuje různé stavební práce, především v oblasti sakrálních a památkově chráněných budov. Také se věnuje psaní knih a vydavatelsko-nakladatelské činnosti.

Jeho literární prvotinou byla v roce 1999 kniha rozhovorů s P. Erichem Pepříkem Neboj se a pojď. Následovala kniha Veteráni v bitvách o duše, vydaná v roce 2001.

Pokračování - Veteráni v bitvách o duše II - spatřilo světlo světa v roce 2003. Knihy mapují osudy reálných osob v době totality, především v padesátých letech.

Poměrně velký ohlas zaznamenal román z roku 2013 inspirovaný skutečnými událostmi Slavík za mříží. Zachycuje drama kněze, který se pět let skrýval před Státní bezpečností. Autor tento příběh upravil také do podoby scénáře, který získal ocenění Filmové nadace. Scénář napsal Jiří Miček ještě k jednomu příběhu s názvem Skok do hlavně. Námětem pro scénář byly opět skutečné události. Příběh popisuje osudy členů výsadku z Anglie, kteří se mají zapojit do partyzánského hnutí na Valašsku během II. světové války.

V roce 2018 vychází kniha s příběhem zasazeným do období starověkého Říma nazvaná Strážce. Posledním počinem je kniha z roku 2021 mapující neobyčejné životní osudy kněze, vězně nacismu i komunismu, kardinála Štěpána Trochty. Knihu autor nazval Život v mlýnském kole aneb kardinální případ Trochta.


Z rozhovoru s Jiřím Mičkem:

Z tvých knih i scénářů je patrný zájem o historii. Co tě k takovému zájmu o dějiny přivedlo?

Historie obecně mě bavila vždycky, s tím se člověk narodí. A také jsem od dětství hodně četl. Miloval jsem staré příběhy. Už jako školáka mě dráždilo, když jsem slyšel jednostranný a často nepravdivý výklad dějinných událostí a jejich následků. Zájem o českou válečnou i poválečnou historii jsem získal také díky rodině, kde jsem před rokem 1989 často slyšel, že to, co poslouchám třeba v televizi, není pravda. Hledal jsem pravdivý obraz dějin a tento, byť neprofesionální zájem mi zůstal.

Často hledáš témata ke zpracování ve skutečných událostech z minulosti. Proč si myslíš, že má smysl předkládat tato témata dnešním generacím?

Ono to otřepané:  "Kdo nezná vlastní dějiny, ten si je bude muset zopakovat", je pravdivé. Zdá se mi až neuvěřitelné, čemu všemu jsou lidé ochotni věřit. Neradi přiznáváme naše dějinná pochybení a slabosti. Na druhou stranu jsme přísnými soudci. Zůstávám v rozpacích, jak dovedou lidé odsoudit třeba prezidenta Háchu a současně obhajovat násilí na sudetských Němcích, aniž by měli alespoň základní informace. Tato "stádovost" mě děsí.      A nejeden politik se na trapné a nenávistné vlně veze. Stejné je to s dobou po roce 1948. Mluvil jsem s lidmi, kteří tuto dobu částečně prožili ve vězení či v podřadných povoláních. Žádný z nich v sobě neměl nenávist, jen obavu o budoucí generace. Jejich osudy jsou často neuvěřitelné. 

Podobné je to s mojí snahou zachytit příběh výsadku Wolfram v roce 1944-1945. Je to příběh odvahy, ale i zrady, šťastných náhod i bolesti. Některé momenty jsem konzultoval                    s historikem, který - jak jsem dodatečně zjistil - dokonce některé členy výsadku znal osobně. Vždycky žasnu, jakých obětí a odvahy jsou schopni naprosto obyčejní a prostí lidé, když jsou postaveni před volbu dobra a zla. Mnozí žili jen pár kilometrů od nás, a nikdo neměl ani tušení.... V těchto příbězích je také důležitá otázka, na kterou nemám odpověď: Jak bych se v jejich situaci zachoval já?

Jedna čtenářka mi napsala pěkný dopis týkající se mé poslední knížky a ptala se, zda je vůbec možné, aby toho Štěpán Trochta v jednom životě tolik prožil a vůbec přežil? Na tomto jeho příběhu se mi líbí ona pestrost. Trochta nebyl "svatý na podstavci", ale člověk, který se mýlil, dělal chyby, ale stále šel dál a nikdy na život nerezignoval.

Co tě nejvíc zaujalo na příběhu salesiánského kněze, který jsi zpracoval ve scénáři k filmu Slavík za mříží?

Musím říci, že tento příběh byl pro mne přitažlivý svou tajemností. Tohoto kněze jsem osobně znal, tykali jsme si, ale nebyli jsme si tolik blízcí, aby se chtěl svěřit. Nemluvil o tom. Od někoho jsem slyšel vyprávění, jak chodil v převlečení za řádovou sestru, aby ho StB nelapila. Začal jsem sbírat střípky jeho osudu, zpovídat pamětníky, kteří ho znali. Několik let jsem tyto kousky informací ukládal. Sehnal jsem si dobový, komunistický tisk, týkající se jeho případu, ptal se jeho spolubratrů. Po jeho smrti jsem se rozhodl zpracovat příběh románovou formou s využitím vlastní fantazie. Když kniha vyšla, překvapil mě velký ohlas, také od mladých lidí. Čtenáře historie zajímá, pokud není suchým zpracováním dat, ale živým příběhem. V tomto případě téměř detektivním.


Ivo Trajkov - autor scénáře a režisér

Ivo Trajkov
Ivo Trajkov

Česko-makedonský režisér, producent, střihač, scénárista a dramaturg se narodil v roce 1965 ve Skopji, v Makedonii. Absolvoval hranou režii na FAMU v letech 1986-1992. Jako producent a dramaturg se v ní podílel na více než 150 dokumentárních snímcích, včetně několika hraných filmů. Režíroval doposud devět hraných celovečerních snímků v širokém spektru žánrů, produkovaných v pěti různých státech, koprodukovaných dvanácti státy. Obdržel řadu filmových cen. Jeho posledním filmem je koprodukční film Piargy, který měl na Slovensku premiéru v roce 2022. Od roku 2004 pracuje jako pedagog na FAMU na katedře střihové tvorby. V roce 2008 obdržel titul Honorary Ambassador of Culture of the Republic of Macedonia. V roce 2016 spoluzakládá společnost Balkanfilm.

V průběhu let spolupracoval jako dramaturg, supervizor, či konzultant na scénářích, nebo při střihu hraných i dokumentárních filmů mnoha režisérů, jako jsou například Jiří Svoboda, Bohdan Sláma, Saša Gedeon, Olmo Omerzu, Petr Jákl a jiní z ČR; Janez Burger, Damjan Kozole, Metod Pevec a další ze Slovinska; Eduard Grečner, Ondrej Šulaj, Mira Fornay a další ze Slovenska; Igor Zajcev, Nikolaj Gejko z Ruska; Ali Mosaffa a Kaveh Daneshman z Íranu; a mnoho dalších filmařů z celého světa. Pracoval pro více filmových společností z USA, Německa, Rakouska, Ruska, Dánska, Slovenska, Slovinska, Makedonie a České republiky.


Z rozhovoru s Ivem Trajkovem

Proč chceš natočit film o salesiánském knězi, který se v 50. letech dlouhodobě ukrývá před Státní bezpečností?

Když jsem si přečetl knihu a jednu z prvních verzí scénáře, hned jsem věděl, že je to silný příběh, který mě zajímá. Pro mě je velmi přitažlivý ten střet dvou lidí stojících na opačných stranách, jeden na straně dobra a druhý na straně zla. Oba to jsou však svébytné a silné osobnosti, které jsou okolnostmi, resp. systémem donuceni jednat tak, jak jednají. Jde mi        o to ve filmu ukázat, že život s vírou a žitý v pravdě je hodnotou, kterou nepřemohou žádné okolnosti. Hrdina, salesiánský kněz, žije v daleko horších podmínkách než jeho protivník, vyšetřovatel StB. Musí se dlouhodobě skrývat a strachovat o druhé, kteří jej ukrývají. Nemůže chodit ven, má omezené kontakty s lidmi. Má však víru, a proto je schopný toto vše podstoupit. Vyšetřovatel se přizpůsobuje režimu, situaci i okolnostem. Je to typický konformista, který není hloupý, ale dává přednost pohodlí a kariéře. Dynamický střet těch dvou postav v příběhu je skvělý. Navíc se mi líbí to, že dramatická linka příběhu je okořeněna prvky jakéhosi lidového vaudeville. Převlékání do oblečení jeptišek je doménou spíše komedií, ale tady to až taková legrace není a zároveň to působí úsměvně a lidsky.

Proč si myslíš, že je dnes potřebné natočit film, který zachycuje nějaký reálný příběh z 50. let?

Myslím si, že zachycení represí a pronásledování lidí za jejich světonázor je stále živým tématem. Represe, potírání a překrucování pravdy, odchylování se od trvalých morálních hodnot vidíme všude kolem sebe, ať už ve světě, tak i v mezilidských vztazích u nás. Mnoho věcí se relativizuje. Tak je dobré ukázat přitažlivou filmovou formou, které hodnoty jsou trvalé a že stojí za ně podstoupit třeba i strádání a problémy. Přitažlivost příběhu pro mladé lidi, pro které jsou 50. léta daleko, je právě v tom, že se jedná o "souboj" dvou postav - souboj lidský i ideologický, jenž je vyburcuje zaujmout postoj k hodnotám, které kněz a vyšetřovatel reprezentují. Navíc příběh nabývá v části pronásledování prchajícího kněze přes celou republiku prvky filmového thrilleru.

Fotografie z lokací

Koproducenti, spolupracující organizace, podpora

Koproducenti filmu:


Společnost KINORAMA d.o.o., Bogoslava Šuleka 29, Zagreb, Chorvatsko Společnost ALEF

JO Filmštúdio, spol. s r. o., Hviezdoslavovo nám. 16, Bratislava, Slovensko

Společnost STARA GARA, Majaronova 16, Ljubjana, Slovinsko


Spolupracující organizace:

Společnost TELEPACE s. r. o., provozovatel Televize NOE, Kostelní nám. 1839/2, Ostrava


Podpora:

Státní fond kinematografie České republiky - finanční podpora vývoje filmu


Emeritní arcibiskup olomoucký a současný arcibiskup pražský Mons. Jan Graubner