Agape

drama
Chorvatsko 2017
Délka: 75 min
Režie: Branko Schmidt
Scénář: Sandra Antolić, Ivo Balenović, Zrinka Katarina Matijević, Branko Schmidt

Kamera: Dragan Ruljančić
Hrají:  Goran Bogdan, Pavle Čemerikić, Denis Murić, Daria Lorenci, Ivo Gregurević, Danijela Beganović, Emir Hadžihafizbegović, Dora Dimić Rakar, Ivana Gulin, Alan Katić a další
Jazyk: chorvatsky s českými titulky

V distribuci Balkanfilmu: od 5. 9. 2019
Pro děti do 12 let nevhodný

Rozhovor s režisérem Brankem Schmidtem

Český plakát v PDF ke stažení

Další propagační materiály a informace připravujeme



Kněz Miran učí náboženství. Jedním z jeho žáků je i Goran z dětského domova. Kněz mu nahrazuje otce. Když se ale Miran začne více věnovat novému žákovi, Goran jej obviní ze sexuálního zneužívání.

Miran rozhodně nesplňuje tradiční představu o tom, jak vypadá katolický kněz. Po městě se prohání závratnou rychlostí na silné motorce, chodí do posilovny, na bazén, hraje počítačové hry a po kázání se nebojí sednout si v blízké zahrádce na pivo. U svých farníků sdružených okolo moderního záhřebského kostela je však velmi oblíben. Kromě kázání v kostele vede také výuku náboženství v třídě problematických adolescentů pocházejících z větší části z dětského domova. Ke svým žákům, zvláště pak k dospívajícímu sirotkovi Goranovi, má velmi kamarádský vztah. Goran jej nepokrytě obdivuje a jejich vztah se nejvíce podobá vztahu otce a syna. Když ale do třídy přijde nový žák - starší, velmi inteligentní a citlivý Gabriel, obrací se Miranova pozornost hlavně na něj. Goran to vnímá jako zradu a Mirana obviní ze sexuálního zneužívání. 

Branko Schmidt (*1957, Osijek, Jugoslávie - Chorvatsko)

Vystudoval filmovou a televizní režii na Akademii dramatických a scénických umění v Záhřebu. Předtím studoval též ekonomiku. Jeho absolventský film byla televizní inscenace Rano sazrijevanje Marka Kovača (Předčasné dospívání Marka Kovače, 1981). O rok později natočil televizní drama Hildegard, které bylo zvoleno nejlepším jugoslávským televizním dramatem. V roce 1988 vytvořil svůj první celovečerní film Sokol ga nije volio (Sokol ho neměl rád), adaptaci hry od Fabijana Šovagoviće a získal Cenu pro nejlepšího debutanta na FF v Pule. V roce 1991 adaptoval do filmové podoby jedno z klasických děl chorvatské literatury počátku 20. století, román Đuka Begović Ivana Kozarace. V roce 1994 natočil film Vukovar sa vraća kući (Vukovar se vrací domů) o skupině lidí, která utekla před válkou z Vukovaru a přežívá ve vesnici poblíž frontové linie na nádraží v odstaveném vlaku. V rozšířené verzi byl snímek uveden i jako čtyřdílný televizní seriál. Film se nese ve znamení smutku ze ztráty města a pro mnohé i ze ztráty blízkých. Byl natočen 4 roky před tím, než se dostal Vukovar pod chorvatskou správu (východní Slavonie, kde se Vukovar nachází, bylo poslední území, které zůstalo po válce v srbských rukách). Válka v Chorvatsku je přítomna i v následujících dvou Schmidtových filmech. Božić u Beču (Vánoce ve Vídni, 1997), který získal Zlatou arénu za nejlepší scénář, je o hudebníkovi, který se svým přítelem organizuje koncerty pro chorvatské vojáky v přední linii fronty. Když je jeho přítel zabit, utíká za svými rodiči do Vídně. Předvánoční nádhera rakouského hlavního města brutálně kontrastuje se surovostí války, která zuří necelých 300 km jižně. Třetím Schmidtovým válečným filmem je komediální drama Srce nije u modi (Srdce není v módě). Prostřednictvím anglického biologa, který přijíždí do válkou zmítaného Chorvatska zachraňovat vzácný strom, Schmidt ironizuje roli mezinárodního společenství ve válce při rozpadu Jugoslávie. Kraljica noći (Královna noci, 2001) sleduje dospívání sedmnáctiletého veslaře a jeho první zkušenosti se ženami. Jeho příběh se odehrává v bouřlivém roce 1968, kdy v Osijeku vrcholí nervozita z očekávané návštěvy maršála Tita. Snímek byl oceněn Zlatou arenou za nejlepší scénář a produkci. Velký úspěch zaznamenal svým osmým celovečerním filmem Put lubenica (Melounová stezka, 2006), vycházejícím ze skutečného příběhů asijských migrantů do Evropy, kteří se utopili v řece Sávě. Snímek získal tři Zlaté arény na FF v Pule, Cenu chorvatských kritiků, Hlavní cenu FF v Dubrovníku a Zlatou Antigonu na FF v Montpellier. Úspěšné byly rovněž následující Metastázy (Metastaze, 2009) z prostředí fotbalových fanoušků Dinama Záhřeb, které získaly rovněž tři Zlaté arény a byly uvedeny na mnoha světových festivalech. V roce 2012 přišel do kin kontroverzní Lidožrout vegetarián (Ljudožder vegetarianac, 2012), který získal v Pule dokonce 6 ocenění. To, že dokáže natočit také velmi křehký a hluboce lidský příběh dokázal v roce 2015 komorním dramatem Imena višnje (Jména višně) s Ivem Gregurevićem a Nadou Đurevskou v hlavních rolích. Zatím posledním Schmidtovým filmem je Agape (2017), drama katolického kněze obviněného ze zneužívání dětí.