Rozhovor s režisérem a scénáristou Ali Mosaffou při příležitosti uvedení filmu Absence v českých kinech

Film "Absence" zpracovává velmi osobní téma. Kde jste takový námět na scénář získal?

Nápad přišel, když jsem hrál ve filmu Asghara Farhadiho "Le Passé". Šel jsem po Paříži, když jsem si všiml, že se najednou shromažďuje dav. Bylo to kolem někoho, kdo skočil z okna bytu. Už tehdy jsem byl uchvácen knihou Vladimira Nabokova "Skutečný život Sebastiana Knighta" a pracoval na krátkém filmovém scénáři o dvou nevlastních bratrech. Měl jsem také jiné zdroje inspirace, jako jsou vzpomínky mého otce s jeho nevlastním bratrem. Ve filmu se objeví také některé velmi osobní detaily z mého soukromého života. Zajímavé je, že když měl film premiéru v Íránu, tak někteří diváci v něm hluboce identifikovali svůj vlastní vztah se svými otci. Potlačovanou touhu pomstít se na otci jako na někom, kdo zničil život svému vlastnímu dítěti. A to je to, co nová generace v Íránu cítí ke svým rodičům.

Hlavní hrdina, kterého hrajete, postupně vstupuje do života svého nevlastního bratra Vladimíra a po odhalení minulosti svého otce se ztotožňuje s pocity Vladimíra. Jako by se na konci stal Vladimírem. Kde je filosofický zdroj této reinkarnace?

V Nabokovově románu je známá věta: "... každá duše může být vaše, pokud ji najdete a následujete její vibrace." Pro mne bylo hlavní výzvou pokusit se vytvořit osobnost v její nepřítomnosti. S pomocí toho, co zbylo ze střípků té osobnosti se hlavní hrdina snaží najít a následovat cestu, která jej přivede na konec. Postupně se vyprázdnit od vlastních problémů a motivů a jako prázdná schránka pak dát průchod problémům někoho jiného. Přeneseně pro Rouzbeha platí Nabokovova věta z románu: "Já jsem Sebastian, anebo Sebastian je já, nebo jsme možná oba někdo jiný, koho nikdo z nás nezná."

Jak byl přijat film v Íránu? Přece jsme pro Íránce velmi vzdálené země v Evropě, a navíc saháte do naší totalitní minulosti?

Myslím, že víte, že vaše minulost je velmi podobná našemu současnému životu v Íránu. Ve skutečnosti v některých ohledech je to ještě horší. To udělalo Prahu smysluplnější místo pro můj film. "Absence" nesměla být uvedena v kinech v Íránu, protože požadovali vymazání určitých částí, což bych neakceptoval. Jejich důvodem bylo, že film prý propaguje "křesťanství", což já stále nedokážu pochopit a je to naprosto absurdní. Nicméně po roce vyjednávání umožnili jeho vydání na V.O.D platformách pouze se změnou názvu v jeho perské verzi. Nechtějte, abych zacházel do podrobností, protože je to skutečně složité a absurdní. Diváci, kterým se film líbí jsou buď dobře obeznámeni s českou historií a jejími spisovateli a umělci (a skutečně věříme, že sdílíme mnoho společného) nebo opravdu touží po návštěvě Prahy.

Jak se stalo, že vy, úspěšný íránský herec si sedne na režisérskou židli?

Vždy jsem se odmítal vnímat se jako herec a od samého začátku vždy čekal na příležitosti překročit tu čáru. Dostat se za kameru, kde se cítím bezpečněji a v pohodě.

Jak funguje v současném Íránu filmová produkce?

Filmová produkce je stejně obtížná jako kdykoli předtím, zvláště teď, kdy financování nezávislých projektů se zdá téměř nemožné a snad ještě obtížnější je hledání způsobů, jak obejít absurdní omezení.