Balkán do každého kina

rozhovor se zakladateli distribuční společnosti Balkanfilm

MK - Milan Kostelník, jednatel společnosti

JF - Jiří Fiala, dramaturg programu


1. Co vás přimělo založit novou distribuční společnost a proč jste se rozhodli právě pro filmy z balkánských zemí?

MK: Každoročně připravujeme ve Filmovém klubu Vsetín přehlídku filmů z balkánských zemí. Bylo nám líto, že mnohé skvělé filmy, jejichž projekce na přehlídkách proběhly, nemůže český divák vidět v kinech po celé republice. Rozhodli jsme se tedy část našich klubových aktivit profesionalizovat. Impulzem pro nás byl i fakt, že nás v tomto záměru podpořil náš kamarád a dlouholetý spolupracovník, makedonský režisér žijící v Česku, Ivo Trajkov.

2. Ze kterých kinematografií chcete do kin uvádět filmy - budou to převážně země bývalé Jugoslávie nebo i Rumunsko, Bulharsko, případně Řecko?

JF: Nevylučuji, že se později v naší nabídce objeví třeba nějaký bulharský či rumunský film, v této chvíli se ale chceme soustředit na kinematografie zemí bývalé Jugoslávie, o kterých máme největší přehled. Víme, že se zde natočí ročně více než 50 celovečerních filmů, takže je z čeho vybírat.

3. Bude se jednat o aktuální tvorbu, případně filmy z posledních let nebo chcete uvést i významnější díla ze vzdálenější minulosti?

JF: Určitě se pokusíme o obojí. V naší nabídce bude vždy několik aktuálních titulů, ale byla by velká škoda soustředit se pouze na ně. Vzhledem k tomu, že se do této chvíle žádný z distributorů kinematografiím ex-jugoslávských zemí systematicky nevěnoval, zůstala českým divákům spousta výjimečných filmů natočených v těchto zemích utajena. A jít ještě dál do minulosti a dostat do českých kin některá stěžejní díla jugoslávské kinematografie - to považuji za velkou výzvu. Už z toho důvodu, že ani v době svého vzniku se jich do našich kin mnoho nedostalo.

4. Jakou formou budete snímky distribuovat: oslovíte převážně malá artová kina po celé republice?

MK: Kinematografie balkánských zemí nenabízejí jen reflexe válečných událostí, či sociální film. Při sledování tamní filmové tvorby nalezneme všechny filmové žánry. Od toho se bude odvíjet směřování naší distribuce. V tuto chvíli nabízíme převážně filmy jednosálovým kinům, filmovým klubům a kinům s artovým filmovým programem. Makedonský velkofilm Až na dřeň! je ale určitě filmem pro každého milovníka filmu, nejen artového diváka. Takže se vlastně chceme držet při organizování naší distribuce firemního hesla: Balkán do každého kina.

5. V říjnu a listopadu se chystáte uvést pět titulů. Které to budou? A uvažujete už o dalších konkrétních - pokud ano, o jakých a v jakém časovém rozpětí?

JF: Na konci října vstoupí do kin 3 chorvatské filmy natočené v rozmezí let 2009 až 2013. Jedná se o válečné drama Černí Gorana Deviće a Zvonimira Juriće, umělecký horor Táta Dalibora Mataniće a kriminální drama Výstřel Roberta Orhela. Tyto snímky mají několik společných jmenovatelů. Jsou to ryzí autorské filmy, které vznikly v produkci nezávislé společnosti Kinorama. Všechny používají postupy typické pro žánrové filmy, přesto v sobě ukrývají víc, než by se mohlo na první pohled zdát. Chorvatským tvůrcům se podařilo s nevelkými prostředky vytvořit filmy, které mají potenciál diváka nadchnout. Kinům se tyto filmy pokusíme nabídnout jak jednotlivě, tak ve druhé fázi pohromadě v balíčku nazvaném "Chorvatský autorský film".

Na první listopadový týden chystáme premiéru dvou makedonských filmů. Jedná se o historický film Stole Popova Až na dřeň! a roadmovie Punk is not dead Vladimira Blaževského. Až na dřeň! uchvátí jak bohatou výpravou, tak propojením zdánlivě neslučitelného - boj za svobodu makedonského národa na počátku 20. století je ve filmu okořeněn milostným příběhem a zabalen do slušivého westernového kabátu. Punk is not dead je drsná, ale zároveň velmi vtipná jízda po zemích bývalé Jugoslávie v rytmu punkové hudby, která přináší trefný pohled na mnohonárodnostní balkánskou společnost a její domnělé západní spasitele. Společně s filmem Noc bezMoci, který distribuujeme již od začátku října, vytvoří tyto dva snímky malou sérii nazvanou "Makedonští kandidáti na Oscara".

Další filmy bychom chtěli uvést začátkem příštího roku. Chceme pokračovat ve spolupráci s chorvatskou Kinoramou, ale jednáme také ve Slovinsku a máme vytipovaných několik skvělých srbských a bosenských filmů.

6. Máte v plánu v budoucnu přiblížit balkánský film českým divákům i formou nějakého festivalu?

MK: V úvodu jsem řekl, že navazujeme na festivalovou třídenní přehlídku, kterou organizujeme každoročně ve Vsetíně. Na tomto víkendovém festivalu se budeme podílet i jako společnost. Ten je otevřen každému zájemci o filmy z Balkánu. Jezdí k nám z celé republiky i ze Slovenska. V roce 2017 se chystáme zmapovat nový slovinský film. Určitě se z ní vyloupnou další filmy, které budeme chtít uvést do distribuce. Již nyní se z naší filmové nabídky dá poskládat slušný balkánský festiválek. Pokud bude mít někdo zájem podobnou událost ve svém kině uspořádat, tak ať se klidně ozve.

7. Jaké jsou vaše "srdeční záležitosti", tedy které filmy z balkánských kinematografií máte osobně v oblibě?

JF: Za srdeční záležitost mohu označit opravdu mnoho filmů(včetně poloviny z naší aktuální distribuční nabídky), proto je pro mne odpověď nesmírně těžká. Napíšu proto první tři tituly, které mne okamžitě napadly: Pěkné vesnice pěkně hoří Srđana Dragojeviće, Lukova Jovana Živka Nikoliće a Underground Emira Kusturici.

MK: Mám rád filmy Stole Popova Tetování a Cikánskou magii nebo Mančevského Před deštěm. Skvělá je také Karanovičova Besa nebo Karaula, Rajka Grliče.