Myslím, že chorvatská kinematografie v posledních deseti letech zaznamenává významný pokrok

Rozhovor s Ankicou Tilić Jurić - ředitelkou chorvatské produkční společnosti Kinorama

Jak jste se dostala k práci filmové producentky?

Ankica Jurić Tilić při natáčení dětského filmu
Ankica Jurić Tilić při natáčení dětského filmu

Pracovat jsem začala jako asistent asistenta produkce, jako elévka ještě v době, kdy jsem studovala. Postupem času jsem se stala asistentkou režie a nakonec vedoucí výroby. Léta jsem byla na volné noze, dokud jsem se nerozhodla založit vlastní produkční společnost. K tomu jsem se odhodlala po patnácti letech u filmu.

Jste ředitelkou chorvatské produkční společnosti Kinorama, která produkovala nebo koprodukovala již 20 celovečerních filmů, spoustu krátkých filmů a dva seriály. Jak tato společnost začínala, jak těžké je v Chorvatsku dělat filmy a co považujete za největší úspěch?

Stejně jako v každé práci i v našem oboru byl začátek náročný. Když jsme s partnery v r. 2003 založili Kinoramu, našim největším kapitálem byla naše reputace, kterou jsme získali v době strávené na volné noze. Ta byla klíčová. Na základě zkušeností s námi se mnozí rozhodli spolupracovat s naší společností. První roky byly opravdu krušné, teď je situace mnohem lepší, ale v našem oboru neexistují žádné záruky ani kontinuita a myslím si, že stejná situace je ve všech zemích a Chorvatsko v tomto není nijak výjimečné.

Pokud mluvíme o úspěchu, měli jsme hodně opravdu dobrých momentů. Například film Úpal (Zvizdan) byl v oficiálním programu filmového festivalu v Cannes před dvěma léty. Potom se nám podařilo udělat první chorvatský cyklus filmů pro děti, na což jsem náležitě hrdá. Minulé léto se filmový debut režisérky Hany Jušić dostal do programu Venice Days. To všechno nám hezkým způsobem potvrzuje, že pracujeme dobře a pomáhá nám to udržovat entusiasmus. Kromě samotných filmů za velký úspěch také považuju, že se nám podařilo s našimi autory navázat dobré vztahy plné důvěry.

Chcete některý z filmů, na kterých jste se podílela, vyzdvihnout? Je některý z nich vaší "srdeční záležitostí"?

V žádném případě nemůžu vybrat jenom jeden film. U některých jsem si jistá, že se stanou důležitou součástí kulturního dědictví, že nebudou zapomenuty, například zrovna "Černí" (Crnci) Zvonimira Juriće a Gorana Deviće, a stejně tak film "Úpal" (Zvizdan) a krátký film "Party" Dalibora Mataniće.

Který z filmů byl pro vás nejtěžší, který vás stál největší úsilí?

To je dotaz, na který se strašně špatně odpovídá. Některé filmy byly těžké, protože jejich realizace objektivně byla náročná, některé byly natočené ve velmi omezených podmínkách, další byly náročné pro herce - je pro mě těžké si vybrat, který z těch "těžkých" byl "nejtěžším".

Pozoruju, že v zemích bývalé Jugoslávie dochází v posledních letech ke stále častější spolupráci mezi filmaři z různých republik. Tento trend se nevyhnul ani Kinoramě. Je hlavní motivací takovýchto spojenectví snadnější přístup k finančním zdrojům, nebo je v tom i potřeba navázat vztah s těmi druhými a vzájemně se umělecky obohatit, případně nějaký druh nostalgie po době, kdy bylo na Balkáně běžné, že spolu pracovali filmaři bez ohledu na národnost či náboženské vyznání?

Řekla bych, že je ta spolupráce možná nejvíce důsledkem absence jazykových překážek, takže herci a celý tým nemají problém s dorozumíváním. Z praktických důvodů je také dobře, že mezi námi nejsou velké vzdálenosti a určitě na to má vliv i fakt, že jsme po několik desetiletí byli součástí stejného státu. Nemám k dispozici přesné údaje, ale věřím, že je spolupráce mezi Českem a Slovenskem častější, než například mezi Českem a Norskem. Stejně tak určitě Belgie spolupracuje víc s Francii, než s Ukrajinou.

Jak vnímáte spolupráci s českou distribuční společností Balkanfilm? Byla jste překvapená, když vás oslovila s nabídkou distribuce vašich filmů v České republice?

Každý potenciální divák je pro mě cenný. Byla jsem velmi ráda, když se mi ozval pan Fiala z Balkanfilmu s nabídkou spolupráce. Nadšenci jako on mají velkou zásluhu na tom, že se naše filmy dostanou k novému publiku, k novému trhu, i když nejsou komerčně orientované. Například film "Sekáč" měl výbornou účast na festivalech, ale do kinosálů v zahraničí se nedostal a jsem velmi ráda, že bude mít malou, ale významnou distribuci v Česku.

Balkanfilm distribuuje v současné době 4 filmy z produkce Kinoramy. Můžete tyto filmy představit z pozice jejich producentky?

Nejnovější z těchto filmů je "Sekáč" Zvonimira Juriće, režiséra, se kterým pořad spolupracujeme a se kterým jsme po "Sekáči" udělali dobře hodnocený mini TV seriál "Patrola na cestě". "Sekáč" měl světovou premiéru na Toronto Film Festivalu a potom se ještě dostal do programů celé řady festivalů. Ve filmu je obzvlášť pozoruhodný herecký výkon Iva Greguroviće. Je to film o osamělosti.

"Černí" je další film Zvonimira Juriće. Natočil ho spolu s Goranem Devićem v roce 2009. Film byl výborně hodnocen jak ze strany kritiků, tak ze strany profesionálů, kteří ho považují za jeden z deseti nejlepších chorvatských filmů uplynulého čtvrtstoletí. Film má odvážně zvolené téma a režisérský postup je nekonvenční a provokující.

"Táta" je hraný film režiséra Dalibora Mataniće, který je žánrově něco mezi hororem a thrillerem a hraje si s konvencemi obou žánrů. Vlastně je to rodinný příběh situovaný do domku zavaleného sněhem, kde se odhalují rodinná tajemství. Je zajímavé, že jsme film natočili jako nízkorozpočtový. Natáčení trvalo přesně 10 dní, pracovalo na něm 12 lidí a vše stálo sotva 110.000 Eur.

"Výstřel" vypraví o dvou ženách, které se potkaly díky jednomu náhodnému výstřelu. Studentka a policistka se během vyšetřováni pomalu sbližují, obě zrovna prožívají velké změny v životě. Je to debut Roberta Orhela a premiéru měl na Montreal film festivalu.

Chorvatská kinematografie není v České republice příliš známá a je poměrně obtížné přesvědčit českého diváka, aby šel na chorvatský film. Jak je to v Chorvatsku s českými filmy? Hrají se české filmy v chorvatských kinech? Chodí na ně diváci? Viděla jste nějaký novější český film?

Úplně tomu rozumím. Podobná je situace s chorvatskými diváky, pokud jde o český film a dokonce velmi často i když jde o domácí film. Vím, že se vloni v říjnu konal Týden českého filmu ve dvou městech a to ve dvou nejlepších nezávislých kinech v Chorvatsku - v kině Europa v Záhřebu a v Art kině Croatia v Rijece. Mám pocit, že bylo uvedeno šest novějších českých filmů, ale nevím, jaká byla návštěvnost. Poslední český film, který jsem viděla, byl výborný "Rodinný film", vím, že byl na mnoha festivalech a mám pocit, že jsem ho na některém z nich zhlédla, možná, že to bylo právě na Zagreb Film Festivalu. Moc se mi líbil.

Jak byste zhodnotila současnou chorvatskou kinematografii, kam došla za čtvrtstoletí od vzniku samostatného Chorvatska?

Myslím, že chorvatská kinematografie v posledních deseti letech zaznamenává významný pokrok. Velkou roli v tom samozřejmě hraje Hrvatski audiovizualni centar (Chorvatské audiovizuální centrum), které velmi výrazně podporuje rozvoj projektů a intenzivně pracuje na prosazení našich filmů ve světě. Produkce je stabilní, rozpočet Centra je také stabilní a my teď jenom musíme točit opravdu dobré filmy. Mám pocit, že se kvalita o hodně zlepšila a líbí se mi i fakt, že debutanti dostanou příležitost mnohem dřív, než v předchozích letech.

Co nového chystá Kinorama?

Zrovna příští týden budeme mít premiéru nového filmu pro děti natočeného podle románu známého dětského spisovatele Ivana Kušana. Režisérkou je debutantka, která udělala opravdu skvělý film. Proto doufáme, že bude mít dobrou návštěvnost. Kromě toho připravujeme nový film režiséra mladší generace Neviho Marasoviće. Máme ještě několik dalších věcí v různých fázích vývoje a předprodukce. V každém případě, máme toho hodně.

Ankica Jurić Tilić
Vystudovala srovnávací literaturu a francouzský jazyk a literaturu na Filozofické fakultě v Záhřebu, kde v současné době dělá postgraduál z literatury. V roce 2007 vystudovala také EAVE (European Audiovisual Enterpreneurs). Je členkou
Association des Cinémathèques Europénnes, Producers Network de Cannes, Producers on the Move a Chorvatského svazu filmových producentů. U filmu pracuje 20 let. Miluje film.